Cesta trvající 2314 dní právě končí

Vážení členové Unie BS, kolegové, kamarádi, 

k 31. červenci 2022 odstupuji z pozice předsedy Unie bezpečnostních složek. Ke stejnému datu jsem požádal o uvolnění ze služebního poměru. Tím po 17 letech končí mé působení příslušníka ve služebním poměru. Rozhodnutí to nebylo snadné a zrálo ve mně několik měsíců. Protože si moc vážím naší spolupráce, rád bych se s vámi podělil o to, co mě k takovému kroku vedlo. 

Uniformu jsem oblékal od 1. července 2005. Prošel jsem Oddělením hlídkové služby, obvodním oddělením a přešel jsem na post vyšetřovatele. V roce 2008 jsem se stal členem Unie bezpečnostních složek. V roce 2011 jsem založil ZO UBS Most a stal se jejím předsedou. Následovala pozice krajského koordinátora pro Ústecký kraj, post místopředsedy výkonného výboru pro Policii ČR, místo předsedy téhož výboru a od roku 2016 vedu Unii bezpečnostních složek v pozici předsedy organizace. 

Policie České republiky pro mě od samého začátku znamenala hrdost, profesionalitu a odhodlání. Své úkoly jsem se proto vždy snažil plnit zodpovědně. Během služby jsem také vystudoval Policejní akademii ČR a Policii České republiky jsem za mnoho věcí vděčný. 

Doba se však postupně mění. A to jsem začal intenzivně vnímat právě z postu předsedy Unie bezpečnostních složek. Mezi příslušníky bezpečnostních sborů zavládly konflikty, extrémní nespokojenost a neustálé naštvání. V covidové době se tato situace jen prohloubila a trvá do dnešního dne. 

Příslušníci chtějí, abych jménem odborové organizace vyjednával. To však předpokládá společný cíl. Mnozí znají jen nekonstruktivní kritiku a neustálé výkřiky o tom, co je špatně. Ať už se objeví jakákoliv zpráva, týkající se zejména Policie ČR, je okamžitě považována za špatnou. K jakémukoliv jednání jsou členové skeptičtí a preventivně naštvaní. Předpokládají, že si chce každý jen “nahrabat”. 

Z mnohých se v okamžicích vyjednávání stávají tzv. muzea křivd. Co tím myslím? Muzeum křivd charakterizuji slovy “vždycky – nikdy”. Vždycky, když se něco děje, nikdy se na nás nemyslí atp. Přidat ruku k dílu je ale pro mnohé za hranicí komfortu. Stavět se do role oběti je přece mnohem snazší… 

Lakmusovým papírkem tohoto jevu jsou komentáře pod příspěvky na profilu Unie bezpečnostních složek. Téměř v každém je zloba, odpor a vulgarity. Vím, že jsme si všichni v posledních letech prošli náročným společenským obdobím. Je to vidět v téměř každém segmentu společnosti. Osobně jsem ale z přístupu některých příslušníků skutečně smutný, zklamaný a velmi deprimovaný. 

Není to ale jen o příslušnících. Velkou roli v mém rozhodnutí hrála i naprostá ztráta důvěry vůči některým mým nadřízeným a zklamání z jejich přístupu k naší práci. Četnost mých návštěv u nadřízených, OVK nebo GIBS, považuji za nadstandardní. 

A nakonec to celé zcela jistě souvisí s nesplněnými požadavky, které se týkají práce v Unii bezpečnostních složek. Pokud za naši odborovou organizaci požaduji nějaké změny a mnoho věcí zůstane nevyslyšeno, člověk přichází o motivaci. Obdobně také spolupráce s dalšími odborovými organizacemi. U některých necítím vzájemnou důvěru, ale spíš hry o mocenské vlivy. 

Svou práci jsem vždy dělal z přesvědčení. Netvrdím, že se vždy vše podařilo, ale snažil jsem se, jak nejlépe jsem dovedl. Nelpím na funkci, na odměnách ani na vlivu. Proto jsem se rozhodl tak, jak jsem uvedl v prvním odstavci mého vyjádření. Tvrzení, že si v klidu sedím na svém teplém místečku považuji za úsměvná. Každý má šanci ukázat své schopnosti a posunout službu k lepšímu. 

V jednom rozhovoru jsem uvedl, že odboráře ze mě udělala Policie ČR. Chtěl jsem totiž zlepšovat služební podmínky kolegům, z nichž mnohé považuji za své přátele. Dnes mohu toto tvrzení rozvinout. Civilistu ze mě udělalo negativní prostředí bezpečnostních sborů. 

Osobně se cítím unavený, vysílený a vyčerpaný. Zásadní vliv na to měly negativní nálady kolegů, neustálé vydávání energie za ostatní a v neposlední řadě, což nemohu nikomu vyčítat i moje vlastní nastavení. Hlavou prostě zeď neprorazím. Všichni chtějí změnu, ale málokdo chce začít sám u sebe. Když nám něco nevyhovuje, máme tři možnosti – změnit situaci, změnit sebe nebo ze situace odejít. A já si po 17 letech volím tu poslední variantu a odcházím. 

Přeji Unii bezpečnostních složek, vedení bezpečnostních sborů i samotným příslušníkům, ať se jim daří posouvat hranice úspěchu kupředu. Doba mé služby zůstane v mém srdci navždy. A vím, že i když já sám už nebudu součástí tohoto příběhu, naděje na lepší služební podmínky stále existuje.