Obecní policie očima řadových strážníků

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

na úvod bych chtěl uvést, že tento příspěvek byl původně koncipován na mezinárodní konferenci obecních a městských policií (kterou pořádá firma FT Technologies a.s.) v Olomouci a proto jsou některá slova napsána tak, jak jsou.

Nejprve mi dovolte, abych se krátce představil. Moje jméno je Ondřej Mundl a pracuji jako strážník Městské policie v Jaroměři. Od roku 2009 zastávám funkci velitele. Kromě toho také působím v Unii bezpečnostních složek, kde v současné době zastávám funkci předsedy Výkonného výboru pro obecní a městské policie.

Když jsme domlouvali s pořadateli konference téma mého vystoupení, byl začátek roku a konference se měla uskutečnit na jaře. Tehdy měla být tématem novela zákona o obecní policii. Pak ale konferenci zrušila Corona krize a mezitím nám naši zákonodárci schválili tolik diskutovanou novelu. A proto mi přišlo až zbytečné, abych zde mluvil o novele, která je v současné době již schválená oběma komorami parlamentu, podepsal ji prezident a její účinnost nastane 1. ledna 2021. Byl by to tedy tak trochu příspěvek „s křížkem po funuse“. Nicméně rád bych zde i o této novele pronesl pár slov.

Možná si říkáte, jak může velitel mluvit o něčem, co by mělo být z pohledu řadových strážníků. V první řadě bych rád řekl, že se stále cítím být v první řadě řadovým strážníkem, který se, jakmile mu to okolnosti dovolí, snaží alespoň pár služeb v měsíci stále sloužit s ostatními kolegy „na ulici“. Zastávám totiž názor, že jakmile je velitel, vedoucí, ředitel, pověřený strážník, či jakkoliv jinak chceme tuto funkci nazývat, pouze „zavřený“ v kanceláři, velmi rychle přijde o kontakt s realitou a velmi rychle přestane rozumět i potřebám a problémům svých kolegů, chcete-li podřízených. A to je velmi špatně. Bohužel jsme všichni svědky toho, že stále více narůstající byrokracie se pomalu začíná promítat i do práce obecních policií. 

Rád bych se i předem tak trochu omluvil za to, v jakém duchu bude můj příspěvek. Ti kdo mě již trochu znají, tak ví, že mluvím o věcech přímo a naprosto otevřeně. Mnozí o mě prohlašují, že jsem rebel… A tak tedy ani dnes nebude můj příspěvek politicky korektní. Domnívám se, že po mnoha snahách o vyjednávání, žádostech o pomoc a podporu, po planých příslibech a projevech zdánlivého zájmu, nastal čas, abychom o věcech začali mluvit zcela otevřeně, bez zkrášlujících obalů a abychom dali důrazně vědět politikům, a to nejen těm komunálním a ministerstvu vnitra, že už dál nechceme jen tiše přihlížet a trpět to, že jsme mnohými vnímáni jako podřadná složka či policie druhé kategorie.

Dnes jsem Vás zde mohl na úvod pozdravit a oslovit například: Vážená košťata, vážení „městapáci“, vážené podržtašky, vážení ubožáci bez maturit, vážený šedý more, atd. Ano, takovými a dalšími tituly jsme mnohokrát oslovováni a označováni, a to zejména veřejností. Samozřejmě to vypovídá mnohé o inteligenci těch, kteří nás takto častují, nicméně je třeba se i ptát, proč jsme takto označováni? Nenahrává tomu náhodou i vnímání obecní policie a strážníků politiky a zákonodárci? Nenahrává tomu i to, že obecní policie byla v roce 1991 původně znovuobnovena jen na jakési přechodné období, než dojde k stabilizaci Policie ČR – dříve Veřejné bezpečnosti?

Práci strážníka, jsem od samého začátku bral jako poslání a službu veřejnosti a troufám si tvrdit, že stejně to tak má i většina z Vás. Proto jsem Vás dnes oslovil Vážené kolegyně a kolegové. Jsem hrdý na to, že jsem jedním z Vás, jsem hrdý na svoji uniformu obecní policie a jsem v první řadě hrdý na to, že jsem strážník. Zajímám se i o historii obecní policie, která sahá daleko, daleko do minulosti, což si bohužel mnoho lidí neuvědomuje nebo o tom dokonce ani neví. Bohužel toto ani neví, nebo si neuvědomuje, ani velká část politiků a zákonodárců. Institut obecní policie tedy v České republice nemá jen bezmála třicetiletou působnost v porevoluční době, ale fungoval již za dob Rakousko-Uherska a pak za první republiky. A i proto se divím, proč se nevezme příklad ve fungování obecní policie v tomto období.

Velmi mě mrzí, že se této konference neúčastní zástupci politických špiček, a to zejména pan ministr vnitra Jan Hamáček, pod jehož ministerstvo přímo spadá i Odbor bezpečnostní politiky a obecní policie. V minulosti jsme, jako Unie bezpečnostních složek, opakovaně žádali pana ministra o osobní schůzku, ale marně. Byl bych tedy moc rád, kdyby se informace z této konference dostaly k panu ministrovi alespoň prostřednictvím médií. Mrzí mě i to, že zde není ani nikdo z našich zákonodárců. Ale věřím, že i k nim se informace nějakým způsobem dostanou.

Problematika obecní policie je tak obsáhlým tématem, že už teď vím, že všechny problémy nejsem schopný ve svém krátkém vystoupení vůbec obsáhnout ani zmínit. Ale Vy sami nejlépe víte, co Vás a Vaše kolegy trápí a co byste rádi změnili. Pokud bychom se měli bavit jen o problémech a nedostatcích týkající se práce obecních policií, dalo by to na samostatnou týdenní konferenci.

Na začátku jsem zmínil novelu zákona o obecní policii, která je již schválená a budeme se jí muset všichni řídit od příštího roku. Jak vnímáme tuto novelu? Samozřejmě názory se mohou lišit a také se liší. Zákonodárci jsou se svou prací spokojeni a v mnoha článcích jsme si mohli přečíst, jak velký krok byl touto novelou učiněn pro strážníky a to zejména v souvislosti se schválením odchodného pro strážníky. Ale opak je pravdou.

Pojďme si společně položit pár otázek a zkusme si na ně hned i odpovědět. A tyto otázky bych rád směřoval právě k našim zákonodárcům, ministerstvům a zástupcům zaměstnavatelů – tedy k obcím a městům.

Zákonem O obecní policii byl institut obecní policie obnoven již v roce 1991, příští rok to tedy bude celých 30 let, co se strážníci významnou měrou podílí na zajišťování veřejného pořádku ve městech a obcích. Postupně došlo k rozšíření pravomocí i v oblasti dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu. A co zákon o obecní policii? Za bezmála třicet let jsme se dočkali 15 novelizací tohoto zákona…tudíž nám průměrně vychází jedna novela za 2 roky. A já se ptám – přinesly tyto novely strážníkům něco zásadního, co by ulehčovalo jejich práci nebo co by přineslo jejich sociální zajištění? Za mě odpovídám, že ne. Ve vetšině případů se jednalo jen o jakési „kosmetické úpravy“ či upřesnění.

Je v pořádku, že strážníci, ačkoliv v naprosté většině vykonávají stejnou práci jako služba pořádkové policie, tak:

Nemají v 21. století přístupy do všech potřebných databází a to bezplatně a obdobně jako je tomu u kolegů z PČR, v rámci jednoho přístupu – např. z jednoho informačního systému, pod jedním přihlašovacím jménem a heslem?

Nemají možnost s ohledem na procesní ekonomii, odložit přestupek, jehož konkrétního pachatele se nepodařilo, ani po provedení šetření, zjistit? Proč musí strážník takový přestupek oznámit příslušnému správnímu orgánu (a tím jej ztěžovat), aby ten jej následně stejně odložil?

Proč jsou strážníci opakovaně vystavováni skládání zkoušek z odborné způsobilosti, místo toho, aby se změnil systém na průběžné a pravidelné proškolování a vzdělávání? Proč kolegové z Policie ČR po absolvování Základní odborné přípravy složí po třech letech jednu služební zkoušku a pak jsou jen případně dále vzděláváni v rámci proškolování a kurzů a to i přesto, že jsou orgány činnými v trestním řízení, ale u strážníků toto není možné?

Můžete mi oponovat, že nyní je strážníkům vydáváno osvědčení po čtvrtém úspěšném složení zkoušky na dobu neurčitou. To ano, to je pravda, ale já se ptám, není i toto diskriminační? A jakým způsobem bude řešeno další vzdělávání těchto strážníků, kteří mají osvědčení na dobu neurčitou? V zákoně o obecní policii je uvedeno, že : „Po vykonání čtyř zkoušek odborné způsobilosti je obec povinna vždy po 5 letech zabezpečit školení a výcvik strážníka“. Ale, jaký má být rozsah, obsah a délka školení již zákon neřeší. A odpovězme si upřímně – Proškolení 1 x za 5 let je dostačující s ohledem na změny v zákonech, které se na nás valí jak na běžícím páse?

Je v pořádku, že strážník obecní policie je z hlediska pracovně-právního brán jako každý jiný „civilní“ zaměstnanec podléhající ustanovení zákoníku práce? Proč například řidič autobusu nebo ošetřovatelka skotu (chcete-li dojička) mohou mít pružnou pracovní dobu a strážník ne?

Proč se strážníkům a uchazečům o práci strážníka znovu zpřísňují podmínky bezúhonnosti a spolehlivosti? Je skutečně v řadách strážníků a uchazečů o toto povolání, tolik extrémistů? Nedostává se tímto spíš zbraň do rukou zaměstnavatelů, aby se mohli zbavit nepohodlných zaměstnanců? Přitom pokud někdo založil, podporuje, propaguje nebo veřejně sympatizuje s hnutím, které směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, je důvodně podezřelý ze spáchání přečinu dle § 403 Trestního zákona a v případě pravomocného odsouzení automaticky ztrácí bezúhonnost.

Pokud se dotkneme tolik diskutovaného a opěvovaného odchodného, tak se stačí jen zamyslet. Strážník má právo na odchodné ve výši jednoho průměrného měsíčního platu nejdříve po 15 letech, kdy pracoval jako strážník. Policistovi (stejně jako dalším příslušníkům bezpečnostních sborů) stejný nárok vzniká již po 6 letech služby. Další důležitou podmínkou je, že strážník má tento nárok na odchodné jedině v případě, že mu je zároveň již minimálně 50 let. Policista takovou podmínku stanovenou nemá. Odchodné vyplácí poslední obec, u níž je strážník v době svého odchodu v pracovním poměru. Tudíž je velmi reálné, že poslední obec, u níž byl strážník zaměstnán, bude platit vlastně i za obce, u nichž byl strážník zaměstnán předtím. K čemu to může vést? Že o zkušené strážníky, kteří například budou muset změnit zaměstnavatele, nebude ze strany obcí zájem, protože zde bude hrozit to, že tato obec bude muset strážníkovi vyplácet odchodné. A znovu si můžeme položit otázky: Je toto opravdu vůči strážníkům spravedlivé? Je to spravedlivé i vůči obcím? Je toto skutečnou motivací pro nové uchazeče o práci strážníka, ale i pro stávající strážníky? Nepovede toto k tomu, že starších a zkušených strážníků se budou snažit obce zbavit těsně před vznikem jejich nároku na odchodné?

Mohl bych tady mluvit ještě velmi dlouho a poukazovat na další a další problémy, se kterými se strážníci musí vyrovnávat a které se netýkají jen samotného zákona o obecní policii. Mohl bych tady mluvit o nelogické úpravě v katalogu prací a platových třídách, o nedostatečném oprávnění strážníků při použití pout nejen jako donucovacího prostředku, ale například jako preventivním opatření při převozu osob na protialkoholní záchytnou stanici, o možnostech zařazení taseru jako donucovacího prostředku, o zavedení jednotného vzoru odznaku a průkazu obecní policie a centrální evidenci identifikačních čísel strážníků, o oprávnění náhledu do trestního rejstříku u osob podezřelých z přestupku krádeže, zda se nejedná o recidivistu, který byl v posledních třech letech pravomocně odsouzený, oprávnění předvést osobu nejen na služebnu Policie ČR, ale i na služebnu obecní policie, o oprávnění přesvědčit se, zda osoba, kterou strážník převáží na PZS nebo do zdravotnického zařízení nemá u sebe zbraň atd. Mohl bych zmínit i nelogičnost v tom, že ačkoliv jsou stále navyšovány pravomoci strážníků v oblasti bezpečnosti silničního provozu, stále musí některé přestupky v dopravě oznamovat správnímu orgánu, ačkoliv by bylo rychlejší a smysluplnější je řešit v příkazním řízení na místě. Mohl bych mluvit o tom, že strážník nemá oprávnění zastavit vozidlo, pokud řidič nebo někdo z pasažérů není důvodně podezřelý ze spáchání přestupu v dopravě a že strážník nemůže provést ani prohlídku vozidla…

Těch věcí je opravdu mnoho a všechny opravdu zmínit v takto krátkém čase nelze. A co tedy s tím?

Možná Vás napadá myšlenka, že kritizovat umí každý. Ano, to je jistě pravda, nicméně mohu s čistým svědomím prohlásit, že jsme se, jako Unie bezpečnostních složek, velmi intenzivně snažili, aby zákon o obecní policii konečně dostal tolik potřebnou a komplexní novelu, která by reagovala na současnou bezpečnostní situaci a problémy, se kterými se setkávají strážníci na ulici v přímém výkonu služby. Zpracovali a předložili jsme kompletní návrh novely zákona o obecní policii, který jsme dali k dispozici nejen poslancům a senátorům, ale i přímo ministerstvu vnitra. A jaký byl výsledek? Ministerstvo vnitra téměř ke všem našim návrhům vydalo zamítavé stanovisko. Poslanci, ačkoliv nejprve projevili zájem o naše návrhy, nakonec odhlasovali návrh novely, který předložili někteří poslanci spolu s ministerstvem vnitra. Pochopili jsme jedno – že problematika obecní policie je pro politiky zcela nepodstatná a nedůležitá.

Obecní policie je v naší zemi vnímána jako jakási trpěná složka, se kterou vlastně nikdo nechce v podstatě mít nic společného. Stát tvrdí, že je to záležitost obcí – tedy samospráv a že v podstatě nemůže nějak výrazně do této problematiky obcím mluvit.  Obce samozřejmě tvrdí, že nemají dostatek finančních prostředků. Ale je zajímavé, že v dobách, kdy republiku zmítali a zmítají povodně nebo v nedávné době Corona krize, tak v těchto chvílích jsou strážníci státu dobří. Tehdy pak není problém rozeslat obcím žádost o poskytnutí strážníků a jejich součinnost s dalšími složkami IZS při odstraňování následků a při dohledu a vymáháním dodržování vydaných opatření. Pokud dnes chce někdo tvrdit, že strážníci v době Corona krize nebyli v „první linii“, pak je lhář nebo vůbec neví, o čem mluví.

Ano, strážníci na tohle všechno a spoustu dalších věcí a úkolů, jsou státu dobří, ale pokud se jedná o otázku zpracování kvalitního zákona pro jejich práci nebo poskytnutí, či alespoň umožnění nákupu kvalitních ochranných pomůcek pro strážníky a v neposlední řadě pokud se jedná o narovnání a stanovení důstojných sociálních podmínek pro strážníky, tak pak se stát chová více než macešsky a alibisticky „hází“ odpovědnost na obce.

A já se tedy znovu ptám: Co ještě všechno budou muset strážníci udělat, aby si zasloužili úctu, respekt a vděk, aby si zasloužili důstojné sociální zajištění, aby si zasloužili důstojné a zejména účinné podmínky a oprávnění pro svou práci? Co musí strážníci ještě udělat nebo dokázat, aby například byli zařazeni mezi hlavní složky IZS? Co musí ještě udělat, aby stát pochopil, že obecní policie již dnes tvoří velmi významnou a početnou složku, která se aktivně podílí na bezpečnosti občanů a tím pádem celého státu? Čím si mají strážníci zasloužit to, aby v době, kdy již nemohou vykonávat službu pro společnost, o ně bylo alespoň nějakým důstojným způsobem po sociální stránce postaráno?

Nevím jak Vy, ale já si jen těžko představuji strážníka, který ještě například v šedesáti letech slouží na ulici, kdy se aktivně účastní například řešení rvačky, „tahá“ se s opilci a narkomany, pomáhá snášet pacienta na nosítkách do sanity nebo dokonce utíká za prchajícím pachatelem. Představme si strážníka, který svá nejlepší a nejaktivnější léta svého života obětoval pro službu společnosti, kdy se aktivně podílel na dohledu nad veřejným pořádkem. S přibývajícím věkem přibývají i zdravotní problémy a komplikace, a pokud takového strážníka nechá dále sloužit lékař a zdravotní vyhláška, může jeho další působení v řadách obecní policie ukončit obyčejný syndrom vyhoření nebo jen zdravá sebekritika, kdy si sám přizná, že na tuto práci už prostě dál nemá.

 A co dál? Obor, ve kterém se takový strážník vyučil nebo jej vystudoval, je za ta léta již někde jinde a návrat do takového zaměstnání je mnohdy zcela nemyslitelný. Zkrátka s každým odpracovaným rokem v uniformě úměrně klesá i šance na uplatnění se na trhu práce v jiném oboru. Jaké vyhlídky má takový strážník do budoucnosti? Má jej zachránit a zabezpečit odchodné? Pokud bude mít to štěstí a splní veškeré, v zákoně uvedené podmínky, může dostat až šestinásobek průměrného platu, ze kterého však samozřejmě ještě státu odvede daně. Pokud bude mít štěstí, dostane od obce ještě děkovný list za odsloužená léta a možná pamětní plaketu a náramkové hodinky. Pokud bude mít ještě větší štěstí, možná mu bude nabídnuto místo u technických služeb města, kde bude moci vyčkat zaslouženého starobního důchodu.

Příslušníci bezpečnostních sborů mají po 15 letech služby alespoň nárok na čerpání rehabilitačních pobytů, mají po dobu své služby nárok na bezplatné využívání služeb psychologů, kteří jim mohou pomoci překonat například nepříjemné a stresující zážitky z výkonu služby. Na co z toho má právo strážník? Strážník snad nepotřebuje rehabilitace, nesetkává se s vypjatými a stresujícími situacemi? Odpověď je, že strážník nemá právo na nic…. Je to přeci záležitost zaměstnavatele, tedy obce a nikoliv státu. A nejsou snad obce zároveň základním prvkem státu?

V posledních letech se bezpečnostní sbory a ozbrojené složky potýkají neustále s velkým nedostatkem vhodných uchazečů o tyto profese. I když obecní policie nemá, pro mě absolutně nepochopitelně, statut ani ozbrojené složky i ona se dlouhodobě potýká s nedostatkem strážníků. Upřímně řečeno, se tomu ani nedivím. Co tato profese mladým nabízí? Ve srovnání s jinými obory jednoznačně nižší finanční ohodnocení, střídání denních a nočních směn, pohrdání ze stran veřejnosti, reálnou hrozbu trestního stíhání při špatném nebo ukvapeném rozhodnutí či zákroku, reálnou možnost získání žaludečních vředů pocházejících ze stresu a nepravidelné stravy, periodicky se opakující úzkostné stavy, které spolehlivě zajišťují zkoušky z odborné způsobilosti a samozřejmě vyhlídka na to, že po 15 letech služby získají jeden průměrný zdaněný měsíční plat jako odchodné. No řekněte sami – jen blázen by takovou příležitost nevyužil a nešel okamžitě dělat strážníka, že? J

Opravdu si myslíte, vážení poslanci, ministři, primátoři a starostové a občané, že tahle situace je dlouhodobě udržitelná? Opravdu si myslíte, že mladí lidé se budou hrnout na místa strážníků, když budou vědět, že za jejich službu občanům a státu, jim, kromě (ve srovnání s riziky) nevalného platu, nikdo nic nedá? Že za léta, která strávili řešením přestupků, zásahy u rvaček, domácího násilí, sousedských a občanských sporů, odchyty toulavých zvířat, asistencí a pomocí u dopravních nehod, poskytování první pomoci a kolikrát i záchrany lidských životů, za léta, kdy si nechali nadávat nebo byli dokonce fyzicky napadáni, kdy se tahali s opilci, narkomany, bezdomovci, lidmi s nakažlivou nemocí a s agresivními pachateli, tak že jim za takto strávená léta bude motivací jeden a maximálně šest průměrných měsíčních platů, které jim ještě stát hezky zdaní? A přitom by se stačilo jen zamyslet nad tím, jak navýšit prestiž a tím pádem i zájem o toto povolání.

Asi všem nám je jasné, že výsluhový příspěvek je zcela nereálná věc. Stát tvrdí, že není důvod, aby tento příspěvek strážníkům hradil, protože se jedná o zaměstnance obcí a obce na tento benefit zase nemají finanční prostředky. Takže začarovaný kruh.

Jako Unie bezpečnostních složek jsme také předložili návrh, kdy by se mohlo uvažovat o možnosti daňových úlev či osvobození od placení daně z příjmů pro strážníky po dobu aktivní služby. Naše představa byla taková, že po dobu, kdy by strážník byl v aktivní službě, neplatil by daň z příjmů. Tato ušetřená částka by pak byla rozdělena například na dvě poloviny, kdy jedna polovina by byla strážníkovi vyplácena do platu a druhá polovina by byla ukládána na spořící účet. Na naspořenou částku by pak strážník měl nárok po ukončení pracovního poměru, ale nejdříve po odpracování stanoveného minimálního počtu např. 15 let. V kratší době by na tuto naspořenou částku pak měl strážník nárok v případě, že by v zaměstnání utrpěl například vážný pracovní úraz, který by mu nedovoloval již dále pokračovat ve výkonu služby. V případě, kdy by strážník při výkonu povolání zemřel, byla by pak tato částka vyplacena pozůstalým.

Jsme přesvědčeni o tom, že takovýto benefit by jednoznačně motivoval jak nové uchazeče, tak by motivoval i stávající strážníky, jelikož by zajistil jednak okamžité navýšení platu v produktivním věku, motivoval by strážníka, aby svou funkci zastával co možná nejdéle, jak by mu to jeho zdravotní stav dovoloval a zároveň by poskytoval i jistotu alespoň částečného sociálního a finančního zajištění pro dobu, kdy již nebude moci dále vykonávat funkci strážníka a bude nucen si hledat nové uplatnění na trhu práce.  Obdobné řešení by bylo možné uplatnit i pro další profese, jakými jsou například zdravotníci a záchranáři, kteří rovněž nemají nárok na získání výluhového příspěvku, ale jejich práce je fyzicky a psychicky náročná.

Možností řešení a návrhů zlepšení v problematice obecní policie je mnoho, ale bohužel chybí chuť, snaha, zájem a vůle mocných, aby se něco podstatně změnilo.

Co říci závěrem?

Obecní policie má jeden základní a zásadní problém a tím je absolutní absence jednotnosti. A tou jednotností nemám na mysli v minulosti, Kolegiem ředitelů městských policií statutárních měst, navrhované jednotné hodnostní označení J. Mám na mysli jednotnost v názorech a požadavcích a společný tah na branku. Není se co divit. V celé republice funguje bezmála 400 obecních a městských policií, které nikdo a nic nespojuje. Proto opravdu moje velké poděkovaní patří organizátorům této konference, kteří každoročně přivedou na tuto konferenci nejen zástupce obecních policií z České republiky, ale dokonce i ze Slovenska a Polska. Tato konference je tak důkazem toho, že nás spojuje společný zájem i za hranicemi. Nicméně jsem přesvědčený o tom, a jednání s poslanci, senátory a zástupci ministerstva vnitra mě v tom jen utvrdily, že je třeba, abychom se všichni dokázali semknout a táhnout společně za jeden provaz při prosazování našich zájmů a požadavků a to bez ohledu na to, u jak velké obecní či městské policie sloužíme. Věřte mi, že jako jednotlivci či méně početnější skupiny, nemáme šanci cokoliv změnit. Jak pravil Jára Cimrman a já si dovolím jej malinko doplnit – „Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme si postěžovat a zanadávat, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat.“.

Pokud bychom však našli způsob, jak se spojit a společně se ozvat, nejlépe mít nad sebou nějakou organizaci nebo nějaký ústřední orgán, pak je teprve šance na to, aby nás politici začali vnímat jinak. Ne nadarmo se říká, že v jednotě je síla. A to je i snahou Unie bezpečnostních sborů, která hájí práva všech příslušníků bezpečnostních sborů, ozbrojených složek a také strážníků obecních policií a to byl důvod i mého rozhodnutí vstoupit do Unie a aktivně se zapojit do práce pro všechny strážníky.

Na úplný závěr bych chtěl říct asi tolik: Obecní policie fungovala od dob Rakousko-Uherské monarchie (a v obdobné podobě ještě mnohem dříve) až do roku 1947, kdy byla společně s četnictvem zrušena, a vznikl Sbor národní bezpečnosti. Ten fungoval až do roku 1991, tedy asi 44 let. Novodobá historie obecní policie se bude příští rok psát již 30 let. Musím tady však pronést vážnou obavu z toho, aby obecní policie do budoucna nezanikla obdobně, jako již v minulosti četnictvo… Aby vůbec bylo další kulaté výročí znovuobnovení obecní policie v Čechách. Strážníci stárnou a noví se příliš nehrnou… Pokud se něco opravdu razantně nezmění, nebude možná za pár let nikdo, kdo by v této práci pokračoval.

Ale abych nezakončil svůj příspěvek tak pesimisticky… Chci věřit tomu, že stejně, jako se povedl alespoň malý dílčí úspěch kolegům ze Slovenska, podaří se i nám tady V České republice, aby se konečně probudili mocní této země a zajistily nám důstojné podmínky nejen pro naši práci, ale i pro dobu, kdy již nebudeme moci sloužit společnosti.

Jsem opravdu hrdý na to, že jsem jedním z Vás a děkuji Vám všem i Vašim kolegům za  službu, kterou pro naši společnost děláte.

Děkuji Vám za pozornost.

                                                                                              Mgr. Ondřej Mundl

Zdeněk Drexler

předseda Unie bezpečnostních složek

Napsat komentář