Drony mohou zabíjet v rukou teroristy i obyčejného blbce. Policie říká, že se jí to netýká.

Unie bezpečnostních složek si uvědomuje riziko, které vzniká v souvislosti s použitím dronů. Proto jsme se obrátili se žádostí na policejního prezidenta genmjr. Mgr. Bc. Tomáše Tuhého, kterého jsme požádali o zodpovězení některých otázek souvisejících s problematikou dronů a nabídli jsme i možnost spolupráce při poskytnutí relevantních informací. Policejní prezidium ČR se však, stejně jako v jiných případech, neobtěžovalo v zákonné lhůtě 30 dní na naši korespondenci odpovědět.

V dané souvislosti zveřejňujeme text z webu Státní ozbrojené složky:

V Evropě je teď v kurzu mít se na pozoru před dodávkami a SUV, ale na bojištích Islámského státu se to dávno hemží útočnými droníky. V září se představitelé MV, resp. PČR, omluvili z tuzemské konference týkající se bezpilotních systémů mimo jiné s odůvodněním, že provoz koptérek má hlídat Úřad civilního letectví. Vzhledem k tomu, že ten na to má dedikované tři úředníky, kdežto na výběr hned z několika dronů máte už na každé vietnamské tržnici, jsem od té doby silně frustrovaná. Brzy začne droní sezóna, tak si kryjte hlavy…

Dron je zboží dvojího užití, ale platí to jen pro tuzemské firmy

Když před pár lety, na samém počátku současného boomu, spadly multikoptéry do kategorie zboží, které je určeno pro civilní trh, ale potenciálně může být využito k vojenským účelům, jejich výrobcům to přidělalo nejednu vrásku na čele.

Znamená to vyběhat na úřadech povolení i k (jindy volnému) vývozu po EU, natož když zájem projeví zákazník mimo Schengen. Vývoz pak schvaluje Ministerstvo průmyslu a obchodu, skoro jako byste vyváželi náboje do kulometu. I kdyby výsledkem bylo kladné stanovisko, proces samotný je tak dlouhý, že zahraničního zákazníka vyfoukne výrobce z Asie, kde pochopili, že byrokracie národnímu hospodářství škodí.

Jako by to ale opačně neplatilo, a tak je (nejen) český trh zaplaven čínskými koptérkami. Ty nabízejí nepřeberné množství druhů, velikostí, ale také zásadních (a u nich zcela nespolehlivých) vlastností jako dolet, signalizace závady a schopnosti bezpečně přistát. Jejich ceny jsou dostupné, vesměs se u koptér o hmotnosti půl kilogramu až kilogram pohybují do deseti tisíc korun.

Dron může zabíjet, ale toho se regulace netýkají vůbec

Všichni se tváří, jako by dron byl totéž, co autíčko na dálkové ovládání. Jenže je tady jeden podstatný rozdíl – autíčko vám najede nejvýše na nohu, kdežto dron vám může z desítek metrů spadnout na hlavu. Přesto si jej může pořídit každý a nebyly učiněny ani kroky, aby se při nákupu seznámil se základními regulemi.

Tzv. Doplněk X, který je součástí leteckých předpisů a upravuje létání s drony, je povinně přezkušován jen u těch, kdo je používají jako pracovní prostředek. V tom případě potřebují získat povolení k leteckým pracím a skládají zkoušky jako v autoškole. I ty mají ovšem svůj háček – řada firem nabízí, že na ně zájemce připraví za jedno odpoledne, což je holý nesmysl (profesionální pilotní kurz Robodrone trvá 6-7 dnů!).

Pořád ovšem zbývá masa lidí, kteří si – obvykle levné, proto nepříliš spolehlivé – multikoptéry koupí pro zábavu. Učí se je ovládat stylem pokus-omyl, o leteckých předpisech netuší a jak dokazuje řada případů, ani nezapojuje selský rozum. Jedině idiota může napadnout nalétnout dronem do přistávací dráhy boeingu, aby si pořídil pěkné záběry. Přesto se to zas a znovu děje. Hazardují i ti, kdo se kasají, že těmi idioty nejsou – stačí, že létají kdekoli nad lidmi, třeba pro pěkné záběry lidové veselice v jejich Horní Dolní.

Bezletové zóny? A tam se jako nesmí létat s dronem?

Nejrozšířenější poloprofesionální modely alespoň mají v softwaru nahrané souřadnice prostorů, v nichž se létat nesmí. Resp. dalo by se, ale až po udělení výjimky nebo navázání komunikace s řídícím letového provozu (nevýhodou je, že toto těžko do softwaru výrobce zadáte). Každopádně drony od Vietnamců nic takového nemají, mít nemusejí. A starší modely nejrozšířenější komerční značky DJI také ne. Před rokem jsem tak nachytala nějaké „umělce“, kteří s asi tříkilovým dronem létali u Pražského hradu. Prý tam Hradní stráž občas turistům nějaké drony zabaví, ale žádný preventivní systém tam instalován není.

Obecně se drony často vznášejí u památek, tedy současně v místech s velkou koncentrací osob. V loňské festivalové sezóně se stalo doslova hitem pořizovat video záznam vystupujících kapel poletováním nad hlavami publika, dokonce jsem přistihla pilota, kterého si najali přímo pořadatelé festivalu. Letos bude takových případů ještě více a s přibývajícím množstvím roste i pravděpodobnost nehody. Ale kde není žalobce, není ani soudce. Lidé, kterým nad hlavou poletuje dron, k němu obvykle vzhlížejí jako k další atrakci. Ve skutečnosti by měli mít stejný pocit (a reakci), jako když vykračují po chodníku a proti nim po něm jede auto.  

Pokud si policie nevšímá pilotů-blbců, nemůže si všimnout ani pilota-teroristy

Netečnost k dronům poletujícím v místech s velkou koncentrací osob (viz památky, festivaly) se ale může obrovsky vymstít. A nejen tím, že se dronu zadře motor a někomu rozrazí lebku. Jsou to tatáž místa, která lze označit za atraktivní měkké cíle, jaké si vybírají teroristé, jimiž je dnešní Evropa prolezlá. Nebyl by vůbec problém dopravit na taková shromáždění výbušninu nebo sáček se sarinem. Před rozjetým vozem nebo fousáčem s kalašnikovem lidé aspoň uskakují. Ale před dronem?


Přitom na bojištích v Iráku a Sýrii jsou už explodující drony, resp. odhazující třeba granát, standardní výbavou islamistů. Jsou levné a dostupné (používají se komerční čínské „hračky“), snadno ovladatelné, naprosto přesné a v tamních podmínkách zároveň prakticky nedetekovatelné a nesestřelitelné. Dá se říci, že jejich smrtící potenciál je větší než střelba nebo přejíždění lidí autem. Pachatel navíc snadno vyvázne nedostižen. A vyrobit improvizované výbušné zařízení, které dron ponese, je vlastně také snazší a levnější než shánět samopal nebo kupovat vůz. Zkrátka je jen otázkou času, kdy budou použity v Evropě.

Tedy problém číslo jedna je, že veřejnost si takovou možnost neuvědomuje. „Jé mami, to je hezký dron!“ A problém číslo dva je, že policie není nijak proškolena, ba ani ochotna, proti dronům zasahovat. Je to přitom naprosto absurdní, protože pokud policejní hlídka uvidí vůz na chodníku nebo osobu s viditelně nesenou zbraní, tak je bude řešit. Drony létající v zástavbě a nad lidmi neřeší, protože dost možná neví, že tam nesmí, a i kdyby to věděla, tak netuší, jak to má zdokumentovat a ohlásit. Chápe to spíše jako: „Když někdo jede načerno tramvají, má si to s ním vyřídit revizor. A když někdo létá nepatřičně s dronem, má si to s ním řešit kontrolor Úřadu pro civilní letectví.“

Pár rad na závěr…

Pokud vám z předchozích článků došlo, že momentální stav je kritický a přitom hluboce podceněný, nabízím alespoň nějaká doporučení, jak se zachovat, pokud se vám nad hlavou objeví dron.

  1. Minimálně se posuňte tak, abyste nestáli přímo pod dronem. Pokud poletuje v okolí a vystopujete, že dejme tomu krouží kolem nějaké památky nebo pódia, odejděte zcela mimo takový prostor. Během přesunu sepněte ruce nad hlavou, ať jste alespoň chráněni proti pádu.
  2. Vyhledejte policisty nebo pořadatelskou službu, vysvětlete jim, že jsou porušovány letecké předpisy a situace je nebezpečná a trvejte na okamžitém řešení. Možná si dříve všimnete pilota, obvykle není daleko a stojí na volném prostranství, aby mohl v klidu ovládat RC vysílačku, potažmo mobil, jež drží před pasem. V takovém případě jeho (ale tak, aby úlekem nestrhl řízení) důrazně požádejte, aby okamžitě přistál z výše uvedených důvodů. Pokud je na to prostor, vyfoťte dron v nebezpečném prostoru, vyfoťte pilota, poznačte si číslo ze štítku dronu (profesionální kameramani jej musí mít, jde o OK- jako na letadlech) a informace pošlete Úřadu pro civilní letectví.

Pro policisty:

  1. Doplněk X, který upravuje provoz dronů, je dostupný zde a čítá jen 6 stránek včetně obrazových příloh, proto se s ním dobrovolně seznamte. V zásadě ale stačí i selský rozum – není možné létat lidem nad hlavou nebo v blízkosti chráněných objektů (Hrad, letiště, jaderné elektrárny), dále se nesmí létat za tmy.
  2. Pokud přistihnete někoho, kdo pravidla zjevně porušuje, postupujte, jako byste dokumentovali třeba přestupek v dopravě – fotografie, zjištění identity – poznatky předejte Úřadu pro civilní letectví. Dotyčný se může prokázat udělenou výjimkou od ÚCL, ale ta je obvykle podmíněna záborem (vypáskováním) prostranství, nad kterým dron létá. Pokud ji dotyčný předloží, jsou v ní podmínky specifikovány a snadno usoudíte, zda je naplnil.
  3. Může se stát, že uvidíte v kritickém prostoru (v centru města, před fotbalovým stadionem během zápasu apod.) dron na zemi, připravující se ke vzletu. Ať už u něj pilot je či není (tím spíše, kdy není), pokuste se předejít vzletu dronu. Jeho trasa totiž může být předem naprogramována a zákrok proti pilotovi (či jeho hledání) nic neřeší. Úplně stačí zablokovat vrtuli obuškem nebo přehodit přes dron bundu – tím jej nepoškodíte, ale rozhodně mu zabráníte vzlétnout. V nepřítomnosti pilota či jeví-li se divný (víte, co myslím), postupujte jako v případě nálezu odloženého zavazadla třeba na nádraží (prostě mohla by tam být nálož).
  4. Pokud je podezřelý dron z předchozího příkladu již ve vzduchu, bylo by vhodné se jej mávnutím obušku pokusit srazit, je-li ještě na dosah. Není-li to možné, vyhledejte pilota a pokuste se jej přimět přistát (bezkontaktně, aby nestrhl řízení). Není-li pilot v dosahu, zkuste jej třeba vyvolat pomocí megafonu a současně tak varovat osoby v ohroženém prostoru. Jakmile dron přistane, zamezte dalšímu vzletu a postupujte jako v bodě 3.

PS: Předpokládám, že vedení policie se problémem začne zabývat, až se něco stane. To už bude pro první poškozené pozdě. Vznikne pak ale jistě metodika čítající mnohem více a mnohem sofistikovanějších bodů, než ty čtyři výše. Drakonické regulace pak odnesou i slušní a zodpovědní provozovatelé dronů. Mezi lid se rozšíří naopak zbytečná panika a přecitlivělost. A tak dále. Jistě už tedy chápete moji frustraci z dosavadního stavu, kdy si dron může pořídit každý a nikomu nepřijde divné, když s ním naplňuje skutkovou podstatu obecného ohrožení. Ne snad podle zákona, ale podle obyčejného selského rozumu. Ten je, bohužel, v naší společnosti na ústupu. Tak si kryjte hlavy!

Napsat komentář